Příbram – královské horní město

Širší okolí Příbramě, Příbramsko, bylo obydleno, jak dokladují archeologické nálezy, již ve starší a střední době kamenné. Osídlení této oblasti je dokladováno archeologickými nálezy ze všech vývojových etap lidské společnosti v období před Kristem. První Slované se na Příbramsku objevují v průběhu 7. – 9. století po Kristu.   Někteří odborníci posouvají slovanské osídlení Příbramska a na území dnešní Příbramě do 10. – 11. století po Kristu.

První hodnověrná písemná zpráva o existenci Příbramě je z roku 1216. Jedná se o kupní smlouvu uzavřenou představiteli premonstrátského kláštera v Teplé a pražským biskupem Ondřejem, který kupuje statek, řečený Příbram.

Pro další rozvoj Příbramě bylo rozhodující postupné nalézání a využívání nerostných surovin. Je možné dokladovat, že zpracování rud se na Příbramsku realizovalo již v 12. – 13. století. Všeobecně se uznává, že první písemný doklad o těžbě a zpracování olovnato-stříbrných rud na Příbramsku pochází z roku 1311. Jedná se o doklad, ve kterém pražský měšťan Konrád postupuje pražskému biskupu Janovi IV. huť, kterou vybudoval společně se syny v Příbrami. V roce 1579 císař Rudolf II. povyšuje Příbram na královské horní město. Začátek 17. století je z pohledu hornického podnikání katastrofou. Město provozuje od roku 1607 jeden důl, a to jenom proto, aby mu nebyl zrušen statut královského horního města.

Nová etapa a rozvoj hornicko-hutnického podnikání na Příbramsku začaly v 18. století. Ústřední postavou té doby byl Jan Antonín Alis, hormistr a huťmistr na dolech a huti v letech 1772 – 1799. Jan Antonín Alis za dobu svého působení v Příbrami prosazoval zavádění nových postupů do technologií, ověřování zrudnění a organizace práce. Bylo to období, ve kterém se výrazně zvýšila prestiž příbramského hornictví a z  hlubokého úpadku se opět postupně dostalo do vzestupu.

Rozvoj báňského podnikání, který vrcholil v 80. a 90. letech 19. století, kdy těžba olovnato-stříbrných rud a z nich získané stříbro a olovo představovalo 97,7 %  rakousko-uherské produkce, byl ukončen v druhé polovině 90. let 19. století. Prvním negativním faktorem byla hospodářská krize, v jejímž důsledku došlo k poklesu cen stříbra a drahých kovů na světových trzích. Dne 31. 5. 1892 došlo k důlní katastrofě na dole Marie, jaká neměla ve světě obdoby. V důsledku požáru v jámě Marie a rozšířením v podzemí do dalších dolů zahynulo celkem 319 horníků a záchranářů. Kromě obětí na životech dochází také k rozsáhlým materiálním ztrátám. Rozsah této katastrofy byl takový, že v závěru 19. století, za daných hospodářských poměrů, se příbramské báňské podnikání, i přes veškerou snahu, nedokázalo s tak rozsáhlými ztrátami vypořádat prakticky do konce 2. světové války.

Historie po ukončení 2. světové války se i v Příbrami odehrává v atmosféře hospodářsko-politických změn. Dekretem prezidenta republiky (Dr. E. Beneš) ze dne 8. 9. 1945 se VŠB přemísťuje do Ostravy. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 100 z roku 1945 dochází k znárodňování dolů a některých průmyslových podniků. V návaznosti na dekret prezidenta republiky byl 1. 1. 1946 rozhodnutím Ministerstva průmyslu ČSR zřízen n. p. Příbramské rudné doly. Ty pak prošly řadou organizačních změn až do roku 2001, kdy jako Rudné doly Příbram, státní podnik, byly na základě rozhodnutí místopředsedy vlády ČR a ministra průmyslu a obchodu M. Grégra k 31. 10. 2001 zrušeny sloučením se státním podnikem DIAMO Stráž pod Ralskem a organizačně zařazeny do odštěpného závodu Správa uranových ložisek Příbram. Když budeme respektovat písemný doklad o těžbě rud na Příbramsku z roku 1311 a rok, kdy byla ukončena činnost poslední organizační jednotky rudného hornictví, která v Příbrami sídlila, tak se prokazatelně jedná o činnost, která trvala bez přerušení 690 let.

Počínaje rokem 1947 vstupuje do Příbrami a okolí nová podnikatelská aktivita, těžba a zpracování radioaktivních surovin. Etapy průzkumu ověřily takový rozsah zrudnění, který dával záruku pro těžbu a zpracování surovin na několik desetiletí.

V červnu 1949 zahájila v Příbrami činnost organizace Jáchymovské doly – Báňský inspektorát č. VII. Se zvyšující se těžbou radioaktivních rud na Příbramsku docházelo i k organizačním změnám v rámci Československého uranového průmyslu. K 1. 1. 1976 byla zřízena hospodářská organizace Československý uranový průmysl, koncern, se sídlem v Příbrami. V roce 1990 byl koncern zrušen a v intencích zákona č. 111/1990 Sb. vznikla organizace Československý uranový průmysl, státní podnik Příbram. Těžební činnost uranového průmyslu byla na Příbramsku ukončena v roce 1991. V témže roce bylo sídlo státního podniku přemístěno do Stráže pod Ralskem.

V historii města Příbram  hrály důležitou roli Kovohutě, dříve Státní huť na stříbro a olovo v Příbrami. Dnes Kovohutě Příbram, nástupnická a.s. je díky svému výrobnímu programu, lokalizaci a udržováním tradic jedinou výrobní organizací na Příbramsku a v České republice, která je téměř 7 století bez přerušení věrná svému původnímu poslání a která je nadevšechny pochybnosti nástupnickou organizací všech předchozích organizací, které na Příbramsku tvořily a udržovaly hornicko-hutnické tradice.

Neoddělitelnou součástí Příbramě je známé a hodně navštěvované mariánské poutní místo – Svatá Hora. Počátky Svaté Hory sahají dle pověstí do 13. století. Nejstarší známý půdorys Svaté Hory je pravděpodobně z roku 1659. Tradice a počátky procesí na Svatou Horu se kladou do období 16. století. Vzrůstající zájem poutníků z Čech, Moravy, Rakouska, Bavorska a dalších zemí o Svatou Horu si vyžádal postupné rozšiřování původní zástavby.     Areál Svaté Hory – národní kulturní památky – je cílem poutníků, zejména ve dnech připomínání první korunovace a návštěvníků Příbrami nebo okolí. Je vyhledávaným turistickým objektem jak domácích, tak i zahraničních turistů.

Březové Hory – královské horní město


Osídlení území, známého v začátcích pod jmény: Březová hora, Březové Hory, Hory příbramské, včetně německé varianty Birkenberg, Bergstädtchen Birkenberg, Berge Birkenberg, bylo v minulosti jednoznačně spojeno s těžbou a úpravou nerostných surovin. Těžbu nálezů rud na území dnešníchBřezových Hor je možné v počátcích situovat do 13. století. Podle archeologických nálezů zde bylo již ve 13. století sídliště. Zcela prokazatelně existuje dle písemných pramenů v roce 1526 na tomto území výstavba hornické osady. Emancipační proces březohorských občanů se naplnil 19. 1. 1897, kdy na základě listiny císaře Františka Josefa I.,  byla obec Březové Hory povýšena na královské horní město.

Rudné ložisko Březové Hory tvoří část březohorského rudního revíru, který je součástí příbramské rudní oblasti. S ohledem na plochu 10 km 2 je možné  klasifikovat toto ložisko ve vztahu k evropským nebo světovým ložiskům obdobného charakteru jako střední. Jeho význam, přesahující měřítka evropských a světových ložisek, je především ve způsobu exploatace, v uplatnění technických postupů, dosahování světových prvenství ve své době, ovlivněním a posouváním poznání v oblasti geologie, důlního měřictví, báňského školství a v neposlední řadě poskytováním cenných poznatků z oblasti bezpečnosti práce, systému práce ve velkých hloubkách, zaváděním nových technologií do úpravárenských procesů a základního rozfárání ložiska systémem centrálních hlubokých jam. V souhrnu jsou to zkušenosti a poznatky získané za úctyhodné období 667 let (1311 první písemný doklad o existenci hornictví na Příbramsku, 1978 ukončení těžby na březohorském ložisku) těžby rud, bez ohledu na možnou malou nepřesnost.

Samostatnou kapitolou v novodobé historii Březových Hor je Hornické muzeum. V padesátých letech 20. století se opět dostala do popředí otázka prosperity těžby rud na březohorském ložisku. Převládal názor, že s ohledem na množství těžitelných zásob, opětovné ekonomické a technické problémy je jen otázkou času, kdy dojde k definitivnímu ukončení hornické činnosti na tomto ložisku. Díky prozíravosti nadšenců a místních patriotů začala zrát myšlenka vybudovat na Březových Horách hornické muzeum – skanzen a tím uchovat pro další generace doklady o hornické činnosti, která zde po staletí existovala a která byla základem slávy měst Příbram a Březové Hory. Již v roce 1956 propagoval tuto myšlenku historik a neúnavný propagátor hornicko-hutnické historie, pocházející z  blízkého Podlesí, PhDr. Jiří Majer, CSc.  

Aktivní hornická činnost na Březových Horách skončila v roce 1978 vytěžením symbolického posledního vozíku rudy z podzemí jámou Prokop.